Kristýna Šormová
Ona bouřka, on strom (2015) (cyklus vznikl společně s fotografem Janem Dytrychem)
Výstava „Ona bouřka, on strom“ představuje cyklus černobílých analogových fotografií, pořízených během posledních dvou let v lesích Šumavy. Na počátku stála inspirace fotografiemi Josefa Sudka společně s performancemi Miloše Šejna. Přirozené prostředí lesa tvoří kulisu a svým způsobem i hlavní objekt souboru. V něm se odehrávají niterné děje, které jsou viditelné jen z určité perspektivy. Aby je člověk vnímal, je třeba do tohoto prostředí proniknout. Náznaky vášně, živly bezhlesně čekající na svou příležitost, klid, uvolnění, přirozenost plynoucího bytí. Je třeba stát se součástí toho všeho, dostat se co možná nejblíže ke spadanému jehličí, nechat se ovládnout náhlou změnou jasné oblohy ve vánici, přizpůsobit svůj rytmus rytmu okolního prostředí. V takovém okamžiku duši člověka zaplaví nespoutaná řeka vášně a divokosti, opojení svobodou pohybu, vibrace přenášené kůží celého těla a vnímané teplem kdesi uvnitř. Ambicí souboru bylo přenést tyto pocity do fotografií. Vyjádřit sílu okamžiku odloučení se od civilizace, vnímání těch skutečných a prapůvodních hodnot, vědomí civilizační slepé uličky, do které se společnost dostala. Vystaveno 2015 v Galerii Lesní směs, café V lese, Praha

Větrná hůrka
Ve svém zaměření na krajinu a to, co v ní zůstává skryté, se inspiruje fotografií i vlastním duševním rozpoložením, jež projektuje do obrazů. Nanáší na plátno barevné vrstvy, jež následně odstraňuje smýváním, škrábáním či rytím. Zbavuje se tak i jednotlivých nánosů, jež utkvěly v její paměti a měly by směřovat spíše k očistnému prozření. Její poslední, téměř monochromní cyklus obrazů Větrná hůrka vznikl během jejího pobytu v Anglii na jaře 2014, kde se inspirací stala literární předloha, především ve smyslu vlivu krajiny na postavy literárního příběhu. Atmosféra anglického venkova na severu země a jeho drsným podnebím vtáhla autorku do přírody, kde živlům se ještě přiznává nadvláda
Vlasta Čiháková Noshiro

pozvánka na výstavu - NoD MINI

Mozaika vybraných prací mladých pražských umělců a jejich autentických portrétů od fotografky Kateřiny Zelingerové. Ladislav Babuščák, Tomáš Němec, Kristýna Šormová, Václav Misař, Jakub Pešek, Lucie Jindrák Skřivánková, Jan Vytiska, Bambi, Anežka Hošková, Vojtěch Frohlich, Jan Wolf, Pavla Malinová, Tomáš Vavříček.

Netušený prostor na pomezí krajiny a duše
Připouští si současný člověk vliv krajiny na své vědomí? Je toho stále schopen anebo pod vlivem doby moderní se potřeba souznít s přírodou či sám se sebou už vytratila? Václav Cílek, patron výstavy, tvrdí, že se tak děje neustále a leckdy nepozorovaně. Spojitost krajiny a vnitřní krajiny člověka sleduje i šestice mladých umělců, kteří ovšem volí jiný přístup než tradiční krajináři.
VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI:
Kristýna Šormová, Tadeáš Kotrba, The Maya, Tereza Příhodová, Robin Kaloč , Jan Uldrych
Člověk se pohybuje v krajině a tento pohyb se stává určujícím momentem jeho vědomí jakožto reflexe pobytu sebe sama v ní. Tento proces je posléze otisknut jak v tváři krajiny, tak i ve vědomí člověka. Podobu vnější krajiny utváří člověk, ona ovlivňuje jeho duši a buduje tak jeho krajinu vnitřní.
Výstava Netušený prostor na pomezí krajiny a duše představuje šest mladých umělců, pro něž se krajina stala důležitým momentem vyjádření. Oproti tradičnímu pojetí krajinářství však nepracují s reálným záznamem. Krajina je pro ně jejich vlastní pamětí, archivem emocí, barev a prostorů. Každý z nich byl po určitou část svého života formován tváří české krajiny z níž si odnesl její osobitou esenci, jenž se posléze stala součástí jeho vizuálního vnímání obrazu krajiny.
Dle slov anglického básníka Gerarda Manleye Hopkinse dílo vzniká, pokud se vnitřní krajina umělcovi duše setká s podobně uspořádaným rytmem vnější přírody. Tuto provázanost krajiny a lidského vědomí reflektuje
i Václav Cílek ve své knize Krajiny vnitřní a vnější, který chápe krajinu vnitřní jako jakýsi vzor či rytmus, způsob, jakým je členěno něco prvotního a tvořivého uvnitř nás.
Myšlenka formotvorného vlivu krajiny na lidskou psýché je oporou celého konceptu výstavy. Záznamy vnitřních krajin jednotlivých tvůrců, jejich metafyzické zkušenosti s procesem transformace vnější krajiny a následná interpretace změny, je důležitým ukazatelem nových přístupů k tématu krajiny u nastupující generace.
Expresivně abstraktní až gestické malby Kristýny Šormové nás přímo vybízí vstoupit do prostoru obrazu skrze nepropustnou houštinu organických tvarů, jež nás nutí následovat ono zlatavé světlo v pozadí. S atmosférickým světlem, „Turnerovskou“ náladou a vřícími mraky pracuje Jan Uldrych. Naopak s klidnou, lehce meditativní transpozicí vnitřních krajin se setkáme v grafikách Robina Kaloče i v plachých a přemýšlivých malbách malířky známé jako The Maya. Tadeáš Kotrba vkládá do svých krajin snivé, místy melancholické, figury, jež jsou k nám otočeny zády a nerušeně si tak žijí svým vlastním příběhem. Kruh, v tomto případě Hvězdu, uzavírá fotografka Tereza Příhodová, která se zde divákům poprvé představí jako aktivní performerka a to v centrálním prostoru Letohrádku, kdy ve své akci reflektuje každého z představených umělců.

Netušený prostor na pomezí krajiny a duše

Obraz z cyklu: Ve větru, 2013, olej na plátně, 200 x 130 cm

Netušený prostor na pomezí krajiny a duše

Obraz z cyklu: Místo, kam nepatřím: Křovím a pralesem, 2012, olej na plátně

Netušený prostor na pomezí krajiny a duše

Obraz z cyklu: Ve větru, 2013, olej na plátně, 200 x 150 cm

Netušený prostor na pomezí krajiny a duše

Obraz z cyklu: Ve větru, 2013, olej na plátně, 200 x 150 cm

Místo, kam nepatřím: Křovím a pralesem

Místo, kam nepatřím: Křovím a pralesem, ze série šesti maleb, 2012, olej na plátně, 200 x 200 cm / A Place Where I Do not Belong: Through the Bushes and the Woods, from the series of six paintings, 2012, oil on canvas, 200 x 200 cm

Místo, kam nepatřím: Křovím a pralesem

Místo, kam nepatřím: Křovím a pralesem, ze série šesti maleb, 2012, olej na plátně, 200 x 200 cm / A Place Where I Do not Belong: Through the Bushes and the Woods, from the series of six paintings, 2012, oil on canvas, 200 x 200 cm

MANDRAGORA
Plátna Kristýny Šormové, absolventky AVU křižují expresivní linie blíže neurčených organických struktur. Co se zdá být na první pohled spletí rostlinstva z imaginární zapomenuté zahrady, je ve skutečnosti akčním záznamem pocitů v momentu malby. Podobně jako má mandragora, bájná jedovatá bylina, tvar člověka, tak se houština stává tvarem emocí. Textura vnějšího světa je projekčním plátnem duševního života autorky.
Jakub Zelníček

pozvánka na výstavu - Místo kam nepatřím

Místo, kam nepatřím / 28. 7. – 14. 8. 2011 | Út – Ne 15.00 – 19.00 / Trafo galerie, Kurta Konráda 1, Praha 9 / Vystavující: Juliana Höschlová, Aleksandrina Jordánová, Kristýna Šormová, Monika Žáková, Kurátorka: Eva Riebová / Foto: Peter Fabo

Místo, kam nepatřím
Fotografie jsou nezbytnou součástí tvorby Kristýny Šormové, přestože na jejich prezentaci nebyl dosud kladen takový důraz. Autorka využívá své fotografické cykly jako předlohu a inspiraci k tvorbě obrazů. Z fotografií vybírá nejpodstatnější dojmy, které následně převádí do abstraktních kompozic.
Fotografická kniha s názvem Místo, kam nepatřím, vznikla při příležitosti stejnojmenné výstavy v pražské Galerii Trafačka. Knihu je možné vnímat samostatně, anebo ji využít jako návod ke čtení vystavených obrazů. Kristýna Šormová zde představuje tři fotografické cykly, které vznikly v průběhu více než jednoho roku.
V cyklu Kožešina pracuje Kristýna s kabáty a doplňky z pravé kožešiny, které nalezla v babiččině skříni na půdě chalupy. Zahalená od hlavy až k patě do chlupatého obleku (který byl původně určen k dostání pravidel městského luxusu) vyběhla na zasněženou louku a celou svou akci zdokumentovala fotoaparátem. Její snahou bylo navrátit do přírody to, co jí bylo násilně odebráno. Zároveň toužila stát se její součástí a kůže ji měla dopomoci splynout s okolím.Cyklus Kožešina si pohrává s absurditou nepatřičnosti živočišného materiálu (a přeneseně i samotné autorky) do jejího původně přirozeného prostředí. V obrazech inspirovaných touto akcí je promítnuta především Kristýnina hmatová zkušenost:pocit tření dlaně o hladce - drsný povrch kožešiny...
Významnou zkušeností v letošním roce byl pro Kristýnz Šormovou několikaměsíční studijní pobyt v Jeruzalémě. Izraelský cyklus fotografií je výsledkem potřeby reagovat na silné zážitky, kterými je město tří náboženství a neustálé hrozby útoků naplňovalo. Kristýna vzpomíná na atmosféru "zastavených dějin," všudypřítomné smutné židovské historie. Ve všech ohledech extrémní genius loci se promítá i do krajiny nedaleko hradeb Svatého města, jejích suchých lesů a vypálených mýtin. Podobně jako v předchozím cyklu Kožešina, i v této krajině hledá Kristýna své místo. Halí se do malířského plátna a usedá mezi kamenné náhrobky hřbitova, jindy zase proplétá své husté černé vlasy se suchými větvemi stromů. Snaží se stát součástí izraelské krajiny.
Zcela odlišný charakter mají dvě fotografie pořízené během pobytu v Portugalsku. které na výstavě nemají svůj obrazový ekvivalent. Slunné prostředí portugalských pláží vyprovokovalo smyslnost. která je hlavním motivem fotografií (stačí si představit, co se stane se šťavnatým mangem, až jej ruka s červeně nalakovanými nehty rozetne ostrým nožem...). Kristýna Šormová nás prostřednictvím fotografií uvádí do děje podivného příběhu, pohybujícího se na hranici pohádky a hororu. Autorka sama sebe staví do pozice herečky a manipuluje celou scénu
Snaha přizpůsobit se prostředí, ve kterém se právě nachází, a také touha někam patřit jsou silná témata opakující se ve fotografiích a malbách Kristýny Šormové. Právě její díla se stala stěžejním inspiračním zdrojem k výstavnímu projektu Místo, kam nepatřím.
Eva Riebová
